List papeže Františka

Dopis Svatého otce Františka
Mons. Rinu Fisichellovi, předsedovi Papežské rady pro podporu nové evangelizace,
k Jubileu 2025

Mému drahému bratru,
nejdůstojnějšímu Rinu Fisichellovi,
předsedovi Papežské rady pro podporu nové evangelizace

Jubileum bylo vždy událostí velkého duchovního, vnitřního i vnějšího společenského významu v životě církve. Již od roku 1300, kdy Bonifác VIII. zavedl první Svatý rok – zpočátku slavený každých sto let, poté podle biblického příkladu každých padesát a nakonec každých pětadvacet let – prožívá svatý a věřící Boží lid tuto slavnost jako zvláštní dar milosti, charakterizovaný odpuštěním hříchů a zejména odpustky, které jsou plným vyjádřením Božího milosrdenství. Věřící, mnohdy na závěr dlouhé pouti, čerpají z duchovní pokladnice církve tím, že projdou Svatou branou a uctí relikvie apoštolů Petra a Pavla uchovávané v římských bazilikách. V průběhu staletí putovaly na tato posvátná místa miliony a miliony poutníků, kteří vydávali živé svědectví o víře vyznávané v každé době.

Velké jubileum roku 2000 uvedlo církev do třetího tisíciletí jejích dějin. Svatý Jan Pavel II. tuto událost dlouho očekával a velmi se na ni těšil v naději, že všichni křesťané, kteří hodí za hlavu své historické rozpory, budou moci společně oslavit dvoutisící výročí narození Ježíše Krista, Spasitele lidstva. Nyní, když se blíží konec prvních pětadvaceti let nového století, jsme povoláni vstoupit do období příprav, které mohou křesťanskému lidu umožnit prožít Svatý rok v celém jeho pastoračním bohatství. Významný krok na této cestě byl učiněn již při slavení mimořádného Jubilea milosrdenství, které nám umožnilo nově ocenit veškerou sílu a něhu Otcovy milosrdné lásky, abychom se zase my stali jejími svědky.

V posledních dvou letech nezůstala jediná země nezasažena náhlým vypuknutím epidemie, která nám dala na vlastní kůži pocítit nejen tragédii osamělého umírání, ale také nejistotu a pomíjivost existence, a tím změnila samotný způsob našeho života. My křesťané jsme společně se všemi svými bratry a sestrami tyto těžkosti a omezení snášeli. Naše kostely zůstaly zavřené, stejně jako naše školy, továrny, úřady, obchody a místa pro rekreaci. Všichni jsme byli svědky omezení některých svobod, zatímco pandemie vyvolávala nejen pocity smutku, ale někdy také pochybnosti, strach a dezorientaci. Vědecká komunita rychle vyvinula první lék, který nám postupně umožňuje vrátit se do každodenního života. Jsme plně přesvědčeni, že epidemie bude překonána a svět se vrátí k obvyklému uspořádání osobních vztahů a společenského života. Stane se tak snáze, pokud dokážeme projevit účinnou solidaritu, aby naši nejpotřebnější sousedé nebyli opomíjeni a aby všichni měli přístup k vědeckým poznatkům a potřebným lékům.

Musíme rozdmýchat plamen naděje, která nám byla dána, a pomoci každému, aby získal novou sílu a jistotu tím, že bude hledět do budoucnosti s otevřeným nitrem, důvěřujícím srdcem a prozíravým pohledem. Nadcházející jubileum může významně přispět k obnovení atmosféry naděje a důvěry jako předehry k obnově a znovuzrození, které si tak naléhavě přejeme; proto jsem za motto jubilea zvolil: Poutníci naděje. To se nám skutečně podaří, pokud budeme schopni obnovit smysl pro všeobecné bratrství a odmítneme zavírat oči před neštěstím bující chudoby, která milionům mužů, žen, mladých lidí a dětí brání žít způsobem hodným naší lidské důstojnosti. Zde myslím zejména na mnoho uprchlíků, kteří byli nuceni opustit svou rodnou zemi. Kéž jsou hlasy chudých slyšet po celou dobu příprav na Jubileum, které má obnovit přístup k plodům země pro všechny. Jak učí Bible: „Co země v odpočinutí sama zplodí , bude vaší potravou, pro tebe, tvého otroka i otrokyni, tvého nádeníka i přistěhovalce, kteří u tebe pobývají jako hosté. I tvůj dobytek a zvěř, která je v tvé zemi, bude mít všechnu její úrodu za potravu“ (Lv 25,6–7).

Duchovní rozměr Jubilea, který vyzývá k obrácení, by měl zahrnovat i tyto základní aspekty našeho života ve společnosti jako součást jednotného celku. S vědomím, že všichni jsme poutníky na této zemi, kterou nám Pán uložil obdělávat a pečovat o ni (srov. Gn 2,15), kéž během své cesty nikdy neopomeneme rozjímat o kráse stvoření a pečovat o náš společný domov. Doufám, že i nadcházející Jubilejní rok budeme slavit a prožívat s tímto úmyslem. Stále více mužů a žen, včetně mnoha mladých lidí a dětí, si uvědomuje, že péče o stvoření je základním projevem naší víry v Boha a naší poslušnosti jeho vůli.

Tobě, drahý bratře, svěřuji odpovědnost za nalezení vhodných způsobů, jak naplánovat a oslavit Svatý rok s hlubokou vírou, živou nadějí a činorodou láskou. Dikasterium pověřené podporou nové evangelizace může přispět k tomu, aby se toto milostivé období stalo významným podnětem pro pastorační působení jednotlivých církví, latinské i východní, které jsou v těchto letech povolány zintenzivnit svůj synodální závazek. V tomto ohledu naše pouť k Jubileu vyjádří a potvrdí společnou cestu, k níž je církev povolána, aby byla stále plnějším znamením a nástrojem jednoty v harmonické rozmanitosti. Bude důležité podporovat obnovené vědomí požadavků všeobecného povolání k odpovědné účasti posílením charismat a služeb, které Duch svatý nepřestává udělovat pro budování jedné církve. Čtyři konstituce II. vatikánského ekumenického koncilu spolu s magisteriem posledních desetiletí budou i nadále poskytovat svatému Božímu lidu směr a vedení, aby mohl pokračovat ve svém poslání přinášet všem radostné poselství evangelia.

Jak je zvykem, bula o indikaci, která bude vydána v pravý čas, bude obsahovat nezbytné pokyny pro oslavu Jubilea 2025. V tomto období příprav bych si velmi přál, abychom rok 2024, který bude jubilejní události předcházet, věnovali velké „symfonii“ modlitby. Především obnovení touhy být v Pánově přítomnosti, naslouchat mu a klanět se mu. Ba víc, modlitbě děkování Bohu za mnohé dary jeho lásky k nám a chvály jeho díla ve stvoření, které každého vyzývá k úctě k němu a ke konkrétním a odpovědným krokům k jeho ochraně. Modlitbě jako hlasu „jednoho srdce a jedné duše“ (srov. Sk 4,32), který se promítá do solidarity a sdílení každodenního chleba. Modlitbě, která umožňuje každému muži a každé ženě na tomto světě obrátit se k jedinému Bohu a odhalit mu to, co se skrývá v hloubi jejich srdce. Modlitbě jako královské cestě ke svatosti, která nám umožňuje být kontemplativními i uprostřed činnosti. Jedním slovem, kéž je to intenzivní rok modlitby, v němž se srdce otevřou, aby přijala příval Boží milosti a aby se „Otče náš“, modlitba, kterou nás Ježíš naučil, stala životním programem každého z jeho učedníků.

Prosím Pannu Marii, aby doprovázela církev na cestě přípravy na milostiplnou událost Jubilea, a Vám i Vašim spolupracovníkům s vděčností posílám své požehnání.

V Římě, u svatého Jana v Lateránu, 11. února 2022, o památce Panny Marie Lurdské.

František